Carthago

Carthaga jsme koupili od chovatele Radka Fischera, který ho dovezl jako odstávče z Německa. Stáj Fischer se nachází také na Šumavě, shodou okolností jen asi 35 km od Čeletic, takže se po dvou letech Carthago vrátil skoro tam, kde vyrůstal:-) Když jsme ho na konci listopadu 2008 přivezli k nám do Újezda, musel si nejprve zvyknout na bydlení non stop venku (před tím byl na noc v boxu), ale to pro něj nebyl problém díky husté šumavské zimní srsti. Bydlel se třemi kamarády: o rok starším hřebcem a dvěma valachy, s kterými se brzo skamarádil a často si spolu hráli.

Ze začátku Carthago chodil jen na procházky na ruce, ve společnosti dalších koní. Později chodil i sám bez koní, ale to až ve věku kolem dvou let, kdy už měl zažitou nějakou výchovu a lépe jsme se znali. Na procházkách byl hodný, spíše pomalejší, jen občas projevoval přebytek energie. Od začátku chodil na procházky i s klisnami, takže se brzo učil, jak se má chovat a většinou kobyly neřešil, když tedy zrovna nebyly v říji, to pak musel jít první...

Brzy jsem ho také začala brát na volno s dalším koněm, klisnou nebo valachem, což ho velice bavilo. Ze začátku se musel naučit chodit na laně vedle koně, což bylo občas dost veselé, když měl Carthago zrovna náladu na lumpárny a řádil. Zároveň s ním často chodila na volno stejně stará trakénská kobylka Arwen, kterou jsme koupili spolu s ním. Oba se našich koní pěkně drželi a vždycky se pořádně vyběhali a užili si volnosti:-) Carthago ani na volno neřešil další klisnu a tak spolu chodili až do věku skoro tří let (když tedy neměla zrovna Arwen říji), kdy už Carthago začal na klisny víc reagovat. Tou dobou také na Carthaga přišlo období, kdy se koní nedržel a zůstal na první pěkné trávě, takže pomalu přestal na volno chodit. Díky chození na volno byl v dobré kondici, nasvalený, když pak začal chodit pod sedlem, s váhou jezdce neměl žádný problém.

Od dvou let jsem s ním začala pracovat ze země metodou přirozené komunikace. Brzy se naučil základních sedm her, práce ho bavila, rád se učil něco nového. Postupně se naučil všechny možné kousky, jako stoupání na špalek, do pneumatiky, skákání a další. Když mu byly skoro tři roky, začala jsem si na něj sedat, když stál mezi sudy. Zvykl si, že se nic neděje, klidně stál, naučil se ohnout hlavu, časem pár kroků zacouvat. Tou dobou jsem s ním začala pracovat i ve volnosti v kruhovce. Postupně tedy zvládl všech sedm her i bez lana, nejvíce ho bavilo vyslání na kruh a následné přivolání, které brzy uměl v klusu. Asi o půl roku později zvládl pracovat ve volnosti i mimo kruhovku, běhat vedle mě nebo i ke mě, skočit přes skok nebo stoupnout do pneumatiky (viz fotogalerie). Také jsme se začali učit španělský krok, ke kterému má celkem vlohy - rád mává nohama:-) Dnes umí ze země obstojně mávat střídavě pravou a levou, i jít při tom pomalu dopředu. Momentálně se to začíná učit i ze sedla...

Když byly Carthagovi něco přes dva roky, začal skákat skokové řady ve volnosti. Ze začátku moc nevěděl, co má dělat, ale brzy pochopil a skákal pěkně v dobrém tempu. Na podzim 2009 skákal skoky do 80cm, víc jsem mu nestavěla, přeci jen byl ještě dost mladý. Od jara 2010 pak skákal postupně metrové skoky a řady byly technicky náročnější. Ve skákání ve volnosti pokračoval i po obsednutí, na podzim 2010 zvládl skákat technicky náročné řady s metrovými oxery. Chodil tak akorát rychle, skoky mu pěkně vycházely. Když začal skákat pod sedlem samostatné skoky, díky řadám věděl, kdy se má odrazit.

V květnu 2010 jsme začali s obsedáním. Měsíc před tím si Carthago začal zvykat na sedlo a udidlo a chodit na lonži. Běhat dokola už uměl, takže s lonžováním problém neměl. Na udidlo si zvykl poměrně rychle, brzy mu vůbec nevadilo a ani ho nechtěl pustit, když jsem ho oduzďovala:-) Sedlo mu na hřbetě v kroku nevadilo, v klusu ale ze začátku skákal nahrbený s hlavou u země jak mustang. Po pár lonžováních toho nechal, pak začal také chodit se chambonem, na který si zvykl rychle - chodí s hlavou u země rád:-)

Když jsem na něj poprvé sedla ze sedlem, nijak to neřešil, znal to už bez sedla. Nejprve jsme jezdili po kruhovce, jako s ostatními koňmi, krokem a pak klusem. Když to zvládal, začali jsme jezdit po jízdárně a pak jsme také vyrazili ven. Carthago se učil poměrně rychle, akorát zrovna v době obsedání si vzpomněl, že je vlastně hřebec a začal dost řešit kobyly (do té doby mu byly ukradené, byl spíš opožděný). Takže první vyjížďka, na kterou šel společně s Arwen, s kterou do té doby chodil bez problému na procházky, byla docela veselá:-) Carthago moc nevnímal a ze začátku se stavěl důkladně na zadní a pořád řehtal. Musela jsem jít nějaký kus pěšky a usměrnit ho, ke konci už jsme normálně jeli a byl v klidu. Podobné vylomeniny dělal i na jízdárně, stačilo že koně byly vedle ve výběhu. Takže začátek základního výcviku jsme řešili hlavně jeho hřebčí chování. Nicméně asi po dvou měsících už zvládal jezdit klidně po jízdárně, když tam byl sám. Na vyjížďky chodil buď sám, nebo s nějakým klukem z jeho stáda. Většinu času byl pod sedlem klidný, občas ale vymyslel nějakou vylomeninu, třeba jako přeskočit příkop u silnice velkým skokem a pak pokračovat v kozlování s hlavou mezi předníma nohama... Další problém nastal, když jsme začali cválat. Na jízdárně i venku dost vyhazoval, nebo aspoň cválal nahrbený s hlavou dole. Takže jsme vždy cválali tak dlouho, až cválal normálně, což bylo občas na dlouho. Nicméně i tak se na něm v červenci dalo jet ven i bez sedla, i když cval byl dost riskantní, podle momentální nálady:-)

Po přestěhování do Čeletic v půlce července už byl schopný na jízdárně normálně cválat, zatím jezdil stále bez dalších koní. Na vyjížďky jsme také chodili hlavně sami. Začátkem srpna se na jedné vyjížďce splašil a vzal to tryskem z prudkého kopce a v jednom kuse vyhazoval. Myslela jsem, že se mu podaří mě shodit, nicméně jsem zůstala na něm a povedlo se mi ho otočit a zastavit. Od té doby byl ale jak vyměněný, už nevyváděl žádné hlouposti, přestal vyhazovat ve cvalu a postupně začal chodit ven i s klisnami. V září už zvládal i jezdit na jízdárně společně s Arwen.

Na začátku srpna jsme začali skákat skokové řady pod sedlem. Ze začátku byl trochu těžkopádný, brzy ale skákal pěkně, jako ve volnosti. Skákání ho bavilo, na skoky táhl. V září neměl problém skákat s jezdcem metrové oxery v řadě. Na začátku října jsme začali skákat samostatné skoky, vysoké kolem 70cm. Nejprve s odskokovkou, později bez. Když zvládal jednotlivé skoky, začali jsme jezdit malé parkury. Carthago cválal svižně, skoky mu vycházely, neměl problém s obraty mezi skoky. Začátkem listopadu jsme vyrazili na trénink do haly v nedalekých Krutěnicích. Pro Carthaga to bylo poprvé, co byl v hale a co skákal "barevné" skoky. Skákali jsme parkurek asi 80 cm vysoký. Na skoky Carthago nekoukal, dokonce mu nevadil ani profil. Chodil pěkně svižně, odrážel se správně a po každém parkuru si radostně pohodil hlavou:-) Zvládl trénink ve společnosti Arwen, i jel poprvé vlekem s kobylou a v pohodě. Tímto jsme zakončili skokový výcvik v roce 2010 a Carthago měl pauzu od skákání až do půlky února, kdy zase začínáme pomalu trénovat na nadcházející sezónu, máme v plánu jak parkurové soutěže, tak i závody všestrannosti. Jsem zvědavá, jak mu to půjde...

Přes zimu jsme se kromě vyjížděk, na kterých je Carthago už spolehlivý sám i s klisnami, se sedlem či bez, věnovali také drezurní práci. Od listopadu zvládá jezdit jen za udidlo (do té doby jezdil a skákal za udidlo a nánosník), asi v prosinci začal chodit pěkně na otěži, postupně chodil i s hlavou na kolmici. Dnes chodí sebraný ve všech chodech, pěkně zvládá i přechody, ani při naklusání ze zastavení nezvedne hlavu. Má pěkné chody a hezky se nosí. Drezurně je tedy oproti ostatním nadprůměrný.

Celou dobu bydlí Carthago non stop venku s dalšími hřebci a valachy. Největším kamarádem a zároveň šéfem mu byl valach Divík, s kterým bydlel až do podzimu 2010. Po odchodu Divíka začal Carthago zbylým dvěma hřebcům šéfovat. Od začátku roku 2011, když přijde nový kůň do stáda, chvíli trvá, než ho Carthago přijme a tak ostatní kluky občas prožene. Také už dost řeší klisny za ohradou, tak uvidíme jak to půjde dál...