Mistrovství České republiky pony 2003
Radka Císařová a Greisy si už ve své první závodní sezóně vyskákaly kvalifikaci na Mistrovství České republiky pro pony a děti. Tento rok (2003) měly dokonce splněnou kvalifikaci pro parkur i drezuru, ale nakonec závodily jen v parkuru, protože drezura ani jednu z nich příliš nebaví (nedají se přemluvit ani oblíbeným tvrzením, že drezura je základ všeho :-).
Na naše první mistrovství jsme tedy vyrazili do Frenštátu pod Radhoštěm, kde mají pěkné kolbiště, celou dobu bylo také pěkné počasí a početné "fandící" publikum. Tříkolová mistrovská soutěž pro pony kategorie A a mladší děti byla tenkrát na lehčí obtížnosti než v poslední době, a to ZLPA + LPA + LPA.
Zahajovací soutěž ZPA na styl nám jako vždy sloužila jen pro "okoukání" překážek, Radka s Greisy se umístily jako obvykle někde v polovině startujících, kterých bylo už v roce 2003 kolem 30.
V mistrovské tříkolové soutěži si ale Radka i Greisy vedly přímo perfektně. Všechny kola zajely čistě a natolik rychle, že byly průběžně pořád na prvním místě. Soutěž ale zas tak lehká nebyla, neboť i zkušení pony jezdci dělali chyby a do rozeskakování postoupily nakonec jen dvě jezdkyně. První dvojice jela čistě, ale chytila dva trestné body za čas. Radka se proto snažila zkracovat obraty a proto najela jeden skok příliš šikmo a Greisy ho shodila. Takže z toho bylo 2. místo (v rozeskakování už byl holt vidět nedostatek zkušeností z takovýchto soutěží, přece jen to byla jejich první závodní sezóna), což byl pro nás ale ohromný úspěch, Radce bylo teprve devět let, ale trochu zamrzí, že to mohlo být také to první místo...
V roce 2004 se Radce s Greisy také podařilo splnit si kvalifikaci, a tak jsme zase poslední srpnový víkend vyrazili do Hradce Králové. Tento rok už byla mistrovská soutěž obtížnější, LPA + LPA + SPA. Zahajovací soutěž ZLPA na styl dopadla jako obvykle, takže zase tak v polovině startujících.
Tři kola mistrovské soutěže zvládly ale Radka s Greisy zase perfektně, vše zajely čistě, ale už ne tak rychle, takže do rozeskakování nepostupovaly z nejvýhodnější poslední pozice. Tento rok byly kurzy parkurů o dost obtížnější, překážky byly stavěny na maximální výšky, ale početná konkurence byla taky o dost lepší, takže se nakonec do rozeskakování probojovalo asi 10 dvojic a pořádný boj o medaile mohl začít.
Rozeskakování bylo obtížné jak svou metrovou výškou, tak tím, že bylo potřeba mezi skoky hodně zkracovat nájezdy. Radka a Greisy ho zajely jako obvykle úžasně, otáčely se téměř na místě a zvládly ho čistě. Potom už je předstihly jen dvě dvojice, takže z toho byla medaile za třetí místo, v což jsme ani příliš nedoufali, protože v rozeskakování bylo spoustu "ostřílených" pony jezdkyň a nervy byly ohromný...
Takže domů jsme odjížděli naprosto spokojeni a myslím, že toto byla nejtvrději vybojovaná medaile v jejich závodní kariéře.