Keisy je kříženec českého teplokrevníka, haflinga, welše a možná ještě něčeho dalšího :-) Její majitelka si ji kupovala v domnění, že je to přiježděný "normální" koník. Ale Keisy byla v podstatě temperamentní remonta, neuměla chodit na vodítku ani cválat pod sedlem. Sama bez koní nešla nikam ani na ruce.
Spoustu problémů dokázala majitelka odstranit sama, jako např. šklebení a kousání v boxe, i na ruce už mohla chodit sama, na vyjížďkách s koňmi je také hodná. Takže na mě "zbylo" naučit Keisy jezdit na jízdárně, kde hlavním problémem je její vzteklost, když není po jejím (což se také ještě projevuje na samostatných vyjížďkách).
Začaly jsme spolu prací ze země, tzn. přirozenou komunikací. Tato práce po pár lekcích, kdy jsme si ujasňovaly, kdo koho bude poslouchat (kobylka má problém hlavně s respektem), a po vyladění několika "her" (na kruh se nejde přes člověka, ale kolem,...) začala Keisy bavit a dnes se s ní ze země pracuje moc dobře. Kobylka začala být i celkově příjemnější při manipulaci a v přístupu k lidem.
Bohužel ze sedla je s ní práce stále dost problematická. Když jsem na ní začala jezdit, Keisy se neuměla ohnout, v klusu už byla dost vzteklá, takže např. když jsem se snažila jí zpomalit, tak i vyhazovala. Nerespektovala vůbec holeně, jejich funkci při zatáčení a reagovala na ně také vyhazováním. "Nejvypečenější" ovšem byla ve cvalu, kdy pokaždé dost ošklivě vyhazovala.
Po několika lekcích se už dokázala v kroku a klusu obstojně ohnout, holeně respektuje a reaguje na ně správně při zatáčení a pohybu do strany. S udidlem (jemné, 2x lomené stihlo) se ale stále prala, takže jsem ji začala jezdit na "bezudidlové uzdečce" (= Bitless Briddle). S tímto typem uždění se už nepere a v kroku je s ní práce bez problému. Dokáže už obklusat několikrát kolem jízdárny bez vztekání, což na udidle bylo nemyslitelné. Snažíme se ji hodně zaměstnávat, aby pro ni nebyla práce jednotvárná (slalom, kavalety), a tak nemá čas vymýšlet hlouposti. Keisy je také velice předvídavá, takže je potřeba hodně obměňovat cviky a místo provedení.
Se cvalem je stále největší problém. Ze začátku bylo mým cílem jen nacválat bez vyhazování a chvilku zůstat ve cvalu. Když se to povedlo, hned jsem seskočila ze sedla a pro Keisy práce ten den skončila. Díky Keisy jsem vlastně poznala "kouzlo" westernového sedla, protože bez držení se za hrušku bych všechno to vyhazování asi neuseděla :-) Po čase vyhazovala jen při nacválání, ve cvalu pak už ne.
Postupně jsme požadavky ohledně cvalu stupňovaly, takže dnes dokáže Keisy bez vyhození obcválat několikrát jízdárnu kolem dokola, i když její tempo cvalu je poněkud "dostihové". K ovládání rychlosti cvalu jsme se zatím nedostaly, úspěchem je, že už dokáže klusat pomaleji a cval přijde na řadu časem :-)
Majitelka přestala používat udidlo i na vyjížďky a jezdí teď na hackamore, s kterou se Keisy tolik nevzteká a je ovladatelnější. Za půl roku výcviku (1 hodina týdně) jsme nějaký ten pokrok udělaly, ale přece jen bych potřebovala s Keisy pracovat častěji, aby jsme postupovaly ve výcviku rychleji. Proto se brzy bude stěhovat k nám do Vysokého Újezdu, kde se jí budu věnovat 3x týdně.
Jak se Keisy u nás líbí a jestli se práce s ní mění k lepšímu, o tom vás budu informovat v některém dalším článku.
Adéla Císařová
(Fotky jsou z letošní zimy, asi po 2 měsících výcviku.)