Czaja je český teplokrevník pocházející z Benic od Bartáků. Ve třech letech dělala zkoušky tříletých klisen v zápřeži a pak byla dva roky na pastvinách. Poslední rok chodila pod zákazníky jako "provozák". Často se ale vracela z vyjížděk bez jezdců:-) V létě 2006 si ji koupila nynější majitelka. Od začátku Czaja na bič reagovala vyhazováním a neuměla chodit na otěži, zřejmě také z důvodu špatných zubů. Samotná odmítala kamkoli jít, jak ze země tak ze sedla, stavěla se na zadní a snažila se přejít přes člověka. Pod sedlem vyhazovala a majitelku jednou vážně shodila (do dnes má z toho problémy se zády), takže pak měla Czaja od práce pauzu a tak se její zlobení zhoršilo.
Začala jsem s Czajou pracovat ve stáji, kde byla ustájená. Bylo to zrovna v době, kdy i Czaja měla problémy se zády a tak se s ní delší dobu nepracovalo, takže byla o to veselejší:-) Základy sedmi her už zvládly spolu s majitelkou, ale když kobyla nebyla v pohodě, tak snadno zapomínala, co umí. Hlavně jsme řešily, jestli se jí podaří mě převálcovat:-) Nerespektovala ani carrotstick, když se naštvala, stavěla se na zadní a vyhazovala. Jakmile začali z výběhů odcházet koně, tak chtěla odejít taky. Nicméně po třech hodinách práce (hodina 1x týdně) jsme zvládly sedm her a objela jsem na ní pár koleček krokem a klusem jen na ohlávce.
Začátkem dubna se Czaja přestěhovala k nám do Vysokého Újezdu a začaly jsme pracovat častěji. Vylepšovaly jsme práci ze země, brzy byla schopná pracovat i sama bez koní. Ze začátku se často naštvávala a tvrdohlavě odmítala poslouchat, ale postupně se dokázala rychle uklidnit a pokračovat v práci a časem tyto její "vzteky" zmizely úplně. Jen její klaustrofóbičnost nám dala trochu zabrat, stoupnout do pneumatiky se učila několik hodin a nakládání byl taky problém, kterému jsme se ale moc nevěnovali, protože nemáme k dispozici vlek (máme v plánu vyrobit provizorní "vlek" s palet a plachty, takže brzy i tyto věci budeme moct u nás trénovat).
Pod sedlem to bylo podobné jako ze země, když něco nechtěla udělat, tak vyhodila. Bez koní byla hodně nervózní. Rychle se ale zklidňovala a po pár týdnech už zvládala jezdit na jízdárně bez koní ve všech chodech. Hodně jí bavilo skákat, takže jsme začaly skákat skokové řady a učit jí najít správně odskok. Asi po 14ti dnech šla poprvé sama na vyjížďku, zvládla ji bez problému.
Chodila také pravidelně na lonž se chambonem, aby posílila zádové svaly a naučila se chodit s hlavou dole. Brala jsem ji často na volno se svými koňmi na vyjížďky, kde se mohla vylítat a v kopcích také více nasvalit a shodit přebytečná kila:-)
Asi po měsíci začala s Czajou pracovat také její majitelka, nejdříve ze země a pak i ze sedla. Czaja byla hodná, brzy začaly jezdit i na vyjížďky, po delší době se majitelka odvážila jet ven i sama a zvládly to také bez problému:-)
Ze sedla bylo ovšem s Czajou i po vyřešení počátečních konfliktů práce dost, neuměla se téměř ohýbat, s udidlem měla špatné zkušenosti (také proto, že měla dlouho špatné zuby), takže nechtěla jezdit na kontaktu. Pracovaly jsme nejdříve na ohýbání a snažila jsem se, aby Czaja chodila uvolněná na dlouhé otěži s hlavou dole. Když už toto uměla, začaly jsme pracovat na "vzpřímení" a chození na otěži (viz foto).
Czaja také skákala skokové řady ve volnosti, což jí moc bavilo. Ze sedla jsme také skákaly řady a postupně jsme se dopracovaly k překonání celého pakuru (skoky 90 - 100 cm) v pěkném tempu. Obraty ve cvalu jí ale ještě činily trochu problém...
Během pobytu u nás Czaja se svou majitelkou absolvovaly několik akcí včetně Memoriálu generála Custera, kde se Czaja chovala vzorně i mezi 200 cizími koňmi:-)
Czaja od nás odcházela začátkem září jako bezproblémový lehce jezditelný kůň. Myslím, že jsme za těch pár měsíců zvládly hodně práce, a to i s několika zdravotními pauzami v ježdění (Czaja měla problémy se zády a s kopyty).
Adéla Císařová