Bas pochází z Holandska, odkud byl na jaře 2008 přivezen do Čech. Duben a Květen strávil u nás ve výcviku a i když jsou dva měsíce na obsednutí a základní výcvik trochu krátká doba, Bas se stihl naučit spoustu věcí :-)
Od začátku měl Bas trochu problém s voděním - i na štajgru by v nestřeženém okamžiku člověka odtáhl za koňmi, takže jsme se při výcviku zaměřili i na tento problém. Jinak se bas ve výbehu choval klidně, na kobylky v říji za ohradou moc nereagoval a vlastně vše bral s naprostým klidem.
Bas byl výcvikem nedotčený (samozřejmě měl základní návyky jako nechat se vyčistit, zvednout nohy...), takže jsme začali s výcvikem přirozené komunikace ze země a s lonžováním, aby si zvykl na sedlo a udidlo. Postupně po obsednutí jsme přidali ježdění v kruhovce a na jízdárně, vyjížďky do terénu s dalším koněm i samostatně.
Ze země se Bas učil 7 her (přirozená komunikace podle Pata Parelliho), jako např. zacouvat, ustoupit zádí a plecí, vysílání na kruh, ustupování bokem, překonávání různých překážek (skok, procházení mezi sudy, šlápnutí do pneumatiky, kavalety,...), ohýbání hlavy a další. Během dvou měsíců jsme všechny tyto "hry" zdokonalovali, takže nakonec Bas cviky dělal jen na jemný povel. Při této práci, konkrétně při vysílání na kruh, se projevila Basova síla a několikrát se snažil ode mě utéct (někdy se mu to podařilo, jindy jsem se za ním proběhla na konci lana a nepustila:-) Když už uměl uhýbat zádí na pohled, popř. na carrotstick, stačilo mu v oné chvíli nedovolit otočit se tělem ode mě a strhnout ho zpět. Po několika lekcích pochopil, že nemá smysl snažit se utéct a od té doby s ním nebyl ani při vodění mezi kobylami žádný problém. Více o práci ze země s Basem naleznete ve fotogalerii .
Sedlo a udidlo nedělalo Basovi žádný problém, i při prvním nasedlání a nauždění v klidu stál. Se sedlem a uzdečkou chodil pravidelně na lonž. Lonžování pochopil také ihned, i když naše kruhovka mu to usnadnila:-) Nejprve na lonži nejraději klusal a moc nechtěl chodit krokem, později chodil klidně ve všech chodech a přechody dělal pěkně na hlasové povely. Po čase byl 
lonžován také se chambonem, aby si zvykl na působení udidla a nasvalil více záda.
Po čtrnácti dnech výcviku jsem na Base poprvé sedla. Člověk na zádech mu nevadil a jen ohnul hlavu a očuchal mi nohy:-) Nejprve jsme jezdili v kruhovce, chodili jsme krokem, zastavovali a ohýbali hlavu, taky jsme pár kroků couvali. Nejdřív jsem Base jezdila jen s otěžemi připnutými na nánosník, pak jsem přidala další otěže na udidlo a jezdila jsem jak za nos tak za udidlo. Tento systém je pro mladé koně lepší, protože ovládání za nos dobře chápou a snadno se postupně naučí chápat signály udidla.
Po týdnu jezdění v kruhovce v kroku a klusu (jedna lekce max. 10 min.) jsme začali jezdit na jízdárně. Jízdárnu nemáme ohraničenou, takže jsme se zpočátku spíš motali než jezdili:-) Bas brzy pochopil, že cílem ježdění na jízdárně je chodit dokola po vyšlapané stopě a přestal se motat. Jezdili jsme nejprve krokem a dělali přechody do zastavení a couvání, pak jsme přidali krátké klusové úseky nejprve jen rovně a pak celou jízdárnu dokola. Začali jsme také s ohýbáním - slalom mezi sudy, kruhy - krokem, později klusem. Bas se ohýbal bez problémů na obě ruce, i kroužky v klusu dělal v pěkném ohnutí (podle mých zkušeností se většina mladých koní ohýbá dobře, problémy jsou jen se špatně jezděnými dospělými koňmi). Chodili jsme přes kavalety v kroku a klusu, kdy Bas moc pěkně zvedal nohy. Se cvalem na jízdárně jsme začali až poslední týden Basova pobytu u nás. Cválali jsme jen půl jízdárny, Bas zaskakoval sám od sebe na správnou nohu. Také jsme se naučili obrat okolo předku. Bas byl pod sedlem klidný a nikam nepospíchal, zároveň ho nebylo potřeba nijak zvlášť pobízet a přechody do vyšších i nižších chodů dělal na jemnou pobídku.
Na první vyjížďku jsme vyrazili po třech týdnech ve společnosti dalšího koně. Bas nikdy v terénu nebyl, a proto se spousty věcí bál. Nejvíce ho z míry vyvedly brody a cyklisté:-) Když se něčeho hodně bál, tak jsem slezla a místem ho převedla, "menší bubáky" jsme zvládali ze sedla. Bas neměl problém chodit v terénu první, jen k domovu více pospíchal. Na koních byl dost nezávislý a na prvních vyjížďkách si někdy usmyslel že půjde jinam než ostatní, ale vždy se mi ho podařilo přesvědčit aby šel tam kam má. Díky jeho povaze jsem ho brzy mohla brát na vyjížďky samotného. Ke konci výcviku jsme na vyjížďkách začali i cválat, Bas cválal klidně pomalejším tempem, ale pobízet se nemusel. Nedělalo mu problém zůstat v pomalém cvalu nebo klusu i když druhý kůň běžel napřed. Vzhledem k tomu, že Bas přijel z Holandska a neměl žádnou kondici, byl našimi kopcovitými terény překvapen. Postupně se ale u nás nasvalil a pak mu vyklusání nebo vycválání kopců nedělalo problémy.
Celkově byl Bas klidný, vyrovnaný hřebec, který ale věděl o své síle (žádný drobek to nebyl) a ze začátku se občas snažil prosadit svou i ze sedla, takže jsme se někdy dohadovali o směru jízdy jak na jízdárně tak i v terénu. Postupem výcviku tento problém vymizel. Jelikož byl Bas u nás jen dva měsíce a já ve výcviku postupuji jen tak rychle, jak kůň dovolí, nedostali jsme se ke cválání celé jízdárny a velkých kruhů a jezdili jsme stále za nánosník a udidlo. (Základní výcvik většinou trvá 3 měsíce.)